Filmer, Sir Robert (1588-1653) Anglický teoretik politiky a polemik. Filmer je jako obhájce absolutismu božského práva a kritik "populistických" a společensko-smluvních teorií spojován s "patriarchální" politickou teorií. Je připomínán zejména jako autor spisu Patriarcha (vydáno posmrtně roku 1680), na který zaútočil LOCKE ve Dvojím pojalnání o vládě. Byl nejstarším z 18 sourozencÚ, v roce 1604 byl zapsán na Trinity College v Cambridge (na níž ale nepromoval) a roku 1613 byl jmenován soudním obhájcem u vyššího soudu (barristerem). Na přelomu let 1618/19 byl Jakubem I. povýšen do šlechtického stavu; v roce 1629 zdědil rodinné sídlo v East Sutton Park (poblíž Maidstone) v Kentu, kde žil až do konce svého života. Jeho žena Anna, kterou si vzal roku 1610, byla dcerou a spoludědičkou Martina Hetona, biskupa z Ely. Filmer se po celý svÚj život pohyboval v kruzích vysokých církevních hodnostánl, milovníků umění a literátů.
I když Patriarcha vyšel jako poslední, byl prvním z mnoha politických děl, jež Sir Robert napsal a která - až na toto - vyšla anonymně během jeho života. Zabýval se v nich právně historickou obhajobou nadřazenosti panovníka parlamentu, kritikou ARISTOTELA a některých z nejvýznamnějších politických autoru své doby (včetně Hobbese, Miltona, Grotia, Philipa Huntona a Henry Parkera). Obsahovala i umírněnou obhajobu poslušnosti Cromwellově vládě a řadu pasáží z BODINA, sestavených se záměrem dokázat, že politická moc byla vždy absolutní.
Všechny tyto spisy se opíraly o argumentaci z rukopisu Patriarchy, v některých případech z tohoto textu čerpaly přímo. Zbývající Filmerovo publikované dílo se skládá z rozpravy o čarodějnictví, obhajoby narůstající praxe pÚjčování peněz na úrok a z Pojednání o moci a přirozeném právu (A Discourse concerning Power and Common Right, vyšlo anonymně roku 1680; dříve připisováno Siru Johnu Monsonovi).
Filmerovy myšlenky - směs biblických dějin, sociálně strukturálních závěru o zpÚsobu řízení domácích záležitostí, logických argumentÚ a tvrzení i interpretací anglické ústavní praxe - se v konečném důsledku opírají o bodinovskou koncepci SVRCHOVANOSTI. Filmer trval na tom, že veškerá autorita je absolutní a nedělitelná, za svou existenci a povahu vděčí Bohu, svůj původ má v božském ustavení "patriarchální" moci v Adamovi, která byla předávána skrze dědice tohoto původního daru a existovala by stále neporušená, kdyby byli oni dědicové známi (viz PATRIARCHALISMUS). Filmer neužíval otcovství ani tak metaforicky a analogicky, jako spíše předpokládal totožnost patriarchální a politické moci. Po rozdělení světa mezi Noemovy syny, následném ustavení samostatných národů u Babylónské věže a konečně ztracení pravých dědiců těchto práv zÚstala veškerá moc - včetně moci úspěšných usurpátoru - v podstatě patriarcbální. To se průběžně znovu potvrzovalo biblickými dějinami IzraelitÚ, sekulárními zvyky a filosofiemi starého Řecka a Říma i politickými dějinami Anglie.
Instituce krále a otce byly podle Filmera vždy absolutní, nositel autority byl zodpovědný pouze Bohu. Odmítání či jen zpochybňování panovníka se rovn~lo popření Božích příkazÚ. Filmer podal jeden ze vzácných příkladÚ ryzí doktriny "ne-odporu" v moderním politickém myšlení - zastával názor, že vládci měli právo na aktivní poslušnost svých poddaných, i kdyby jejich příkazy odporovaly Božímu zákonu. Z toho plynulo, že neexistovalo nic jako "tyranie" a že jakýkoliv útisk, který byl zakoušen z rukou nějakého vladaře, byl nařízen Bohem, který tak využívá lidský úřad k zavedení svého tajemného řádu.
Filmerovy teorie jsou významným dokladem značného zájmu politických myslitelů sedmnáctého století o pÚvod: předpokládalo se, že pokud by se podařilo určit počátky politické moci (či specifických institucí), znamenalo by to, že se jejich podstata a funkce stanou jasnými. Z tohoto hlediska kritizoval Filmer doktriny SPOLEČENSKÉ SMLOUVY a nahrazoval přirozený stav přirozenou mocí otcÚ. Teoretikové lidové svrchovanosti - tak ruznorodí jako SUÁREZ, GROTIUS, MILTON a HOBBES - učinili "chybný a rouhačský" předpoklad, že se lidé těší "přirozené svobodě" a že všichni dohromady byli kdysi dostatečně svobodni, aby podle své vůle ustavili politickou autoritu.
Filmer oproti tomu uváděl, že to není pravda, protože lidé se vždy rodili do rodin a byli přirozenými a zákonnými poddanými svých otcÚ. Navíc by byla legitimní pouze smlouva, která by byla přijata jednomyslně; jakákoli forma většinové dohody by vyústila v neospravedlnitelné popření svobody odpadlíkú. Jednomyslný souhlas je však nemožný. A dále, kdo se dovolává "pÚvodní smlouvy", popírá v konečném dÚsledku své vlastní zásady a potvrzuje Filmeruv patriarchalismus, protože připouští, aby činy jedné generace, původních účastníkÚ smlouvy, omezily svobodu generací příštích, jejich dědiců. Teoretikům přirozeného stavu způsobovalo podle Filmera zvláště velké potíže soukromé vlastnictví púdy, protože připustili, aby lidská instituce vlastnictví zrušila a nahradila vlastnictví sdílené, které bylo pÚvodně stanoveno Bohem.
Nároky na přirozenou a původní svobodu a práva na osobní pozemkové vlastnictví byly samozřejmě obecně využívány k ospravedlnění omezení politické autority (Hobbes zde představuje zajímavou výjimku a Filmer ve své kritice Hobbese na tuto dÚležitou nesrovnalost poukazoval). Filmer tvrdil, že jakýkoli pokus vymezit či vnutit omezení politické moci povede k omezené či smíšené monarchii, což rozdělí svrchovanost, a tudíž poruší základní strukturální princip vládnutí, popře možnost autority a vyústí v anarchickou a nefungující vládu. Jedinou myslitelnou alternativou byla podle Filmera absolutní, monarchická, patriarchální autorita Adamova.
Filmer se domníval, že není dÚležité, jak se lidé dostali k moci - následnictvím, volbou, darem či výbojem - ani to, zda moc byla uplatňována a vykonávána v podobě monarchie, aristokracie či demokracie. Záleží pouze na tom, aby obsah a povaha autority byly patriarchální a stanovené Bohem. Díky tomuto byl Filmer schopen vypořádat se s kont1iktem, ve kterém se nacházeli royalisté během interregna: hájit poslušnost vůči Cromwellovi a přitom zůstat loyální Karlu Stuartovi v exilu. Tím však utrpěla - jak si pozdější kritikové povšimli - koherence jeho učení, které nakonec dospělo k teorii ustaveného božského práva, pro níž nebyla patriarchální moc Adamova a ostatních patriarchů důležitá. Filmerova politická díla byla znovu vydána v letech 1679 a 1680, kdy také poprvé vyšel Patriarcha. Jejich důležitost byla rozpoznána okamžitě a za cíl svých útoků si je zvolili John Locke, Algernon Sidney i jiní.
Hlavní linie kritiky spočívala v oddělení politické autority od patriarchální (či rodinné) což byla důležitá raná formulace "rozdílu mezi státem a společností" - a na tomto základu v opětovném potvrzení přirozeného stavu, smluvních teorií původů vlády a v posunu od statického a striktně genetického pojetí historie a způsobu argumentace k dynamičtějšímu a racionalističtějšímu pojetí politiky. Potřeba zformulovat odpověď na to, co předkládal Filmer, připravila v tomto ohledu půdu pro zřetelně "moderní" způsob politické rozpravy. GJS

odkazy
"t Filmer, R.: Patriarcha and other political works, ed. a předml. P. Laslett. Oxford: BlackweH, 1949.
literatura
Schochet, G.J.: Patriarchalism in Political Thought. Oxford: BlackweH, 1975.